Příběh jednoho domu aneb Králíkárny v akci
Upozornění autora: Autor důrazně upozorňuje, že všechny postavy této povídky jsou výsledkem literární fantazie. Pokud se v některé z nich někdo pozná, je to čistě jeho problém a rozhodně to neznamená, že je předlohou dané postavy.
I. Jak jsme kupovali dům a softwarový husita
Jednoho dne obyvatelé našeho domu dostali do svých schránek informaci o záměru vlastníka o prodeji domů na sídlišti. U většiny nájemníků to byl jejich zaměstnavatel, neboť se jednalo o podnikové byty. Nabídka prodeje byla za specifických podmínek. Byty nebudou prodávány nájemníkům jednotlivě, ale bude prodán dům pouze právnické osobě, pokud se na tom stávající nájemníci dohodnou. Jak se ale ukázalo, byl to férový přístup zaměstnavatele. Museli jsme tedy založit bytové družstvo a dům koupit včetně pozemku.
Nejprve byla svolána předběžná informační schůzka, kde mimo jiné v diskuzi zaznělo, že bychom mohli počkat, až se sníží tržní cena bytů. Což se doposud nestalo, "králíkárny" jsou stále v kurzu, cena do dnešních dnů stoupla mnohonásobně a s životností „králíkáren“ to vypadá, že se vyrovná Cheopsově pyramidě. Kde že jsou ti prognostici, kteří vyhlašovali, že se „králíkárny“ budou bourat? Celá řada nájemníků nemohla pochopit, že se nebudou prodávat byty jednotlivým nájemníkům. Důvod byl prostý, bude stačit jen jedna kupní smlouva a podmínky prodeje si určuje prodávající. Následovaly ještě další schůze před ustavující schůzí bytového družstva a také schůzky neformální. Ty zaregistrovala Čumilka, která na své pozorovatelně zpozorovala, že jdeme na pivo, a tak tam poslala svého chotě Vrtala, aby o nic nepřišli.
Jedna z nejdůležitějších věcí byla nominace do orgánů družstva. Tady v regionu se říká vychytralým lidem "meteňáci", a ti právě obsadili kontrolní výbor, jehož potenciál byl velký nejen kvůli počtu titulů. Naproti tomu složení představenstva byla "slabota od Rotta", a to se tam ještě dostal člověk, který tam neměl být. Měl finanční závazky ke správě domu, ale to tehdy nebylo známo. Nakonec se dostal do exekuce, ale díky iniciativě naší členky byly závazky k našemu domu splaceny. Po schůzi jsem si uvědomil, že ze mě spolubydlící vlastně udělali vola, tak jsem pohrozil, že pokud se obsazení nezmění, odstoupím. Nakonec změny byly, ale přesto byl kontrolní výbor stále hvězdný.
Bouřlivé diskuze byly o stanovách budoucího družstva, i když jsou vlastně dány zákonem a mnoho prostoru pro změny tam není. Také tenkrát několik lidí navrhovalo, aby se do fondu oprav neplatilo podle rozlohy bytu, ale paušálně za byt. V domě jsou tři typy bytů s rozdílnou velikostí, a to ještě k tomu jen některý byt má balkon. A tak, pokud se jedná o peníze, lidi neznají bratra. O balkonech byly vedeny dlouhé neplodné diskuze, neboť balkóny jsou součástí fasády a přes to vlak nejede. Je to uvedeno ve všech novelách a nic se s tím nedá dělat, i když balkón je především součást bytu a z fasády se do něj nedostanete (leda tak po žebříku). Pokud mají všichni balkón, tak je to jedno, co zákonodárci vymysleli. Ale když ho má jen polovina, tak vznikne rozpor: 1. Kdo má byt s balkónem, tak jeho byt má větší tržní cenu. 2. Když naši zákonodárci přiřadili balkon do fasády, tak uživatelé balkónů neplatí žádný příspěvek do fondu oprav podle velkosti balkónu, ale podělí se o to všichni jako například o střechu. Navíc to později prakticky nelze změnit. Na změnu metodiky příspěvků do fondu oprav, nebo na druhou možnost, která by spočívala v tom, že budou zbourány balkóny a nikdo nebude mít nic, je nyní zapotřebí 2/3 hlasů.
Nastal den D a byla tu zakládající schůze družstva. Stav před schůzí byl takový: „Všichni nájemníci podají přihlášku do družstva, kromě čtyř.“ Na samotné schůzi starší paní, která původně nechtěla vstoupit, byla ovlivněna sousedy, a když viděla, že všichni přihlášku podávají, neváhala a učinila taktéž. Nakonec notářka dala poslední dvě minuty na odevzdání přihlášek, tak se ti tři mohli přetrhnout, aby to stihli. To byl ale kalup! Pochopitelně mezi nimi nechyběl Vrtal, a kde je Vrtal, tam je konflikt na spadnutí. To všechno se neobešlo bez osobních střetů a notářka nám doporučila, abychom Vrtala do družstva nevzali, že bude jen škodit. On jí na to odvětil, že je stará struktura. Paní notářka byla starší paní, používala softwarového husitu editor T602, ale že by stará struktura?
Tímto to všechno neskončilo, ale pokračovalo dál. Na založení družstva byl najat právník, který zakládal několik družstev současně. Právník začal předčítat úvodní nacionále a ejhle, číslo domu bylo úplně jiné! Jako první zareagoval Vrtal: „Zastavte to!“. Jeho předností totiž bylo, že byl pozorný posluchač. Právník začal hledat ty správné stanovy, až je konečně našel. Vrtal trval na tom, aby stanovy byly přečteny celé, ale po pravdě řečeno, stanovy byly podle vzorových stanov a tedy u všech domů stejné. Už nevím, kdo to navrhl (asi právník), že stanovy bude číst předseda. Skočil jsem na špek, že jsem to četl; družstvo zaplatilo právníkovi i notářce, já četl stanovy přes půl hodiny, a když jsme obdrželi od soudu výpis členů, tak tam byly chyby ve jménech. Neřešil jsem to, za to jsou zodpovědní právník a notářka, nebyl to můj problém.
II. Bankovní deštník a trpké probuzení
Nyní nastalo období, kdy družstvo mělo realizovat koupi domu s pozemkem, a to bylo skoro 8 milionů. Rozpočítali jsme podíly podle velikostí bytů s tím, že jsme je o něco málo navýšili. Tak si uděláme malou rezervu a ještě k tomu budeme mít jeden byt bez nájemníka, který můžeme prodat, a budeme mít i na nějakou nenadálou opravu, která by mohla po koupi domu nastat. Pochopitelně ne každý nájemník měl na zaplacení podílu za byt, a tak jsme se snažili situaci řešit tak, aby byla na vázaném účtu včas požadovaná suma.
Zjistili jsme známou zkušenost, že banka vám ochotně půjčí deštník, když přestane pršet. Podmínky půjček byly v té době špatné a navíc nás tlačil čas, neboť se to muselo realizovat v řádu měsíců. Když jsme se dotazovali na eventuální možnost rychlé půjčky do dvou dnů, tak to tenkrát vůbec neexistovalo, snad byly jen "rychlý prachy". Nakonec nám pomohly stavební spořitelny. Stačilo založit stavební spoření, vložit tam určitou částku a některá stavební spořitelna požadovala příslib družstva o tom, že v budoucnu převede byt do osobního vlastnictví. Stavební spořitelny, co slíbily, to splnily a půjčky v požadovaném termínu zaslaly na účet družstva.
Ovšem byl i případ, kdy byla snaha platbu oddálit. Jedna nájemnice chtěla, abychom s platbou počkali, protože má termínovaný vklad a předčasným výběrem přijde o úroky. Ale že když ona nezaplatí do termínu, tak přijdeme o možnost koupit dům, a ti, co si půjčili, budou splácet vlastně na co? Jeden nájemník mi zase vyhrožoval, že mi peníze žádné nedá, a že je odnese přímo do fabriky, která nám dům prodávala. Na to jsem odvětil: „Hlavně je nenechte ležet někde na vrátnici, mohl by je někdo ukrást.“
Nakonec všechno klaplo, jak mělo, družstvo převedlo peníze na vázaný účet a prodej domu se uskutečnil. Hlavně díky tomu, že byla oprávněná obava, že kdyby to koupil nový majitel, tak nás čeká zdražení nájmu a kvalita bydlení bude přitom stejná. Hned po nabytí právní moci jsem rozdával nájemní smlouvy, ale to se ukázalo jako taktická chyba. V místě je také Stavební družstvo, které při změně vlastnických práv vystaví soupis všech dat jako u nájemní smlouvy, ale chybí tam ten samotný název „Nájemní smlouva“. Tak si spousta lidí myslí v dobré víře, že vlastní byt, ale není tomu tak. Vlastní jen členská práva na konkrétní byt, a pokud družstvo zkrachuje, nemají nic. Spousta lidí to nedovede pochopit, včetně Vrtala, přitom stanovy mají doma.
Lidé bydlící v družstevních domech si mysleli, že jsou na tom o trochu lépe než obyvatelé státních domů. Naše děti nebyly příliš vítány, když si hrály u družstevních domů, ale obráceně to nevadilo. Nyní je vše jinak. Stavební družstvo pozemek u domu nevlastní, zatímco my u našeho domu máme velký vlastní pozemek. Akorát tam už nejsou ty děti a platí smutné pravidlo: čím méně dětí, tím více hřišť a atrakcí pro děti.
III. Zvonky,útěk s pinglem a konec družstva
První akcí, která se po koupi domu uskutečnila, byla instalace elektrického zavírání vchodových dveří a domácích telefonů. Jednomu nájemníku se hrubě nelíbilo to, že zvonek telefonu měl jiný zvuk než ten stávající u jeho bytu. Byl z toho takový kravál, že mi zavolal šéf elektrikářů do zaměstnání a prohlásil, že je to sice velká zakázka, ale že si příště sakra rozmyslí, jestli nám tu ještě něco udělají. Po tomto incidentu jsem měl jasno, že to byla moje úplně poslední investiční akce. Přemýšlel jsem, jak se elegantně zbavit předsednictví, a napadlo mě: založím společenství vlastníků, zruším družstvo a bude vymalováno.
Navíc renomé družstev bylo v té době pošramoceno tunelováním a krachy a my jsme měli dostatek prostředků zbudoucího prodeje bytu, abychom to realizovali. Našla se zvídavá členka, která zavolala na katastr nemovitostí s dotazem, kolik ten převod bytu stojí. Řekli jí, že nic. Ovšem žádost o převedení bytu do osobního vlastnictví musí obsahovat přesný popis bytu, společných prostor, plánky a další náležitosti, a to pochopitelně nikdo zadarmo neudělá.
Nastala totiž neočekávaná situace. Jedna členka družstva utekla s pinglem do Prahy a byla vlastně nezvěstná, takže nebyl nikdo, kdo by za ni žádost podepsal. Naštěstí realitka, co nás spravovala, měla náhodou kontakt, a tak se kýžený podpis podařilo ulovit. Schůze s notářkou a hlasování o zrušení družstva byla bezproblémová, akorát se notářka dostavila do úplně jiné budovy. Se zpožděním se to ale zvládlo.
Po schůzi se mě jeden účastník zeptal: „Myslel jsem, že družstvo zůstane a k tomu bude ještě společenství vlastníků.“ Na mou reakci: „A kde na to chceš vzít tolik lidí do funkcí?“ jen bezradně pokrčil rameny. Mně už zbývala jen povinnost zrušit bytové družstvo. Nikdo to nechtěl udělat, a tak jsem se stal likvidátorem. Náklady na likvidaci byly zanedbatelné, a to díky milé soudní úřednici, která mi poradila, jak postupovat. Vlastní náklady tvořila jen cesta do okresního archivu, inzerát do novin, jestli nemáme pohledávku, a kolek. Všechno jsem vyřídil od PC. Později jsem se dozvěděl, že právníci za likvidaci družstva účtují desítky tisíc. Udělal jsem to rád zadarmo, zbavil se funkce a plán vyšel jako převozníkovi v pohádce.
IV. Éra SVJ a svatá válka pana Vrtala
Uplynulo ještě hodně vody ve Vltavě, než byl výbor společenství ustaven a zvolen. Chytrolíni, kteří chtěli dům rekonstruovat, do funkcí nechtěli. Měl jsem obavy, že se bude postupovat podle tehdejšího znění zákona, kdy budou do výboru dosazeni první vlastníci zapsaní v katastru. Já byl naštěstí až třetí. Nakonec to dopadlo dobře, výbor se ustavil a rekonstrukce mohla začít.
Problém byl, jak se dalo čekat, v balkonech. Má je jen menší část vlastníků, ale jejich rekonstrukci platí všichni. Jako kompenzace se domluvilo, že ti bez balkonu dostanou venkovní okenní sušák na prádlo. A zde nastoupil na scénu pan Vrtal. Také neměl balkon. Přemluvil stavbyvedoucího, že to plastová okna nevydrží, ten na to přistoupil a sušáky nerealizoval. Paradoxem bylo, když šla choť pana Vrtala po rekonstrukci okolo domu, uviděla sušáky u sousedů a pravila: „A proč ten sušák nemáme my?!“
Někteří vlastníci si pořídili nová okna, která jim byla proplacena podle cen dodavatele. Všichni souhlasili. Jen pan Vrtal ne. Chtěl jiné peníze, přestal trucovitě platit do fondu oprav, došlo to k soudu a pan Vrtal prohrál. Menší rozruch vznikl i ohledně barvy fasády. Vedení rozhodlo, že bude světlá, na rozdíl od okolních domů. Jedna vlastnice z toho doslova nespala. Jak je to s barvami, ukázal čas – všechny stejně blednou.
V. Obecní parkoviště, pronájmy a výtah pro otrlé
Mysleli jsme si, že po rekonstrukci bude klid, ale to byl omyl. Do naší vnitrodomovní anarchie se totiž rozhodla konstruktivně zapojit i obec. S velkou slávou nám před domem vybudovala nové parkoviště. Nápad to byl bohulibý, ale provedení čistě úřednické. Projektant se tak úpěnlivě snažil splnit normy počtu parkovacích míst, až úspěšně zabetonoval jedinou přístupovou cestu k našim vchodům.
Výsledkem je stav, kdy se k domu nedostane sanitka ani hasiči. Stačilo přitom zrušit jedno jediné parkovací místo a záchranáři by se vytočili. Jenže škrtnout lajnu v kolaudovaném projektu, to je pro úředníka větší hřích než vlastizrada. Zrodil se tak nový rituál: když k někomu jede rychlá, dotyčný musí doufat, že to do té doby neklepne i řidiče sanity, který se pokouší o nemožný manévr.
Dům se postupně měnil. Z původní komunity sousedů, kteří se znali z fabriky, se dům stává průchořím hradem. Spousta bytů se pronajímá lidem, u kterých na chodbě ani nevíte, jestli jdou na návštěvu, nebo vám jdou vykrást sklep. To pochopitelně nese další třecí plochy. Pan Vrtal, který už neměl zastání u choti a u soudu prohrál, si našel nového třídního nepřítele – psy. S vytrvalostí japonského vojáka zapomenutého v džungli teď vede soukromou válku proti každému štěknutí a stopě na trávníku.
Korunu všemu ale nasadil loňský pokus o pořízení výtahu. Akce, která měla ulehčit našim stárnoucím kloubům, spolehlivě zablokovala jakoukoliv zbývající sousedskou solidaritu. Lidé z přízemí vyhlásili finanční blokádu. Výtah pochopitelně nemáme, zato materiál na hádky na tři generace dopředu ano.
VI. Bezvládí aneb Velká rezignace
A tak náš dům plyne časem jako loď bláznů bez kapitána. Staré vedení po letech obětavé práce skládá funkce – prostě padlo vyčerpáním. Nové se logicky nenajde. Kdo soudný by si to vzal na triko? Na účtu jsou sice miliony, dům svítí novou fasádou, ale řídit loď, kde vás místo vděku čekají jen stížnosti na barvu rohožek, to nechce nikdo.
Na schůzích všichni koukají do země, studují vzorek podlahy, nebo objevují kouzlo chytrých telefonů. Jediný, kdo je stále aktivní, je nezničitelný pan Vrtal. Funkci by sice nevzal, protože kritizovat z opozice je pohodlnější, ale zato s železnou pravidelností glosuje každý krok těch ostatních. K tomu všemu nám přibyl nový nešvar: kouření z oken a balkonů. Problém, který vznikl až po založení společenství a dále se vesele táhne.
Když se dnes podívám z okna, uvědomuji si, že ten největší oříšek nebyl sehnat osm milionů nebo zlikvidovat družstvo za nula korun. Ten zdaleka největší oříšek je donutit lidi, aby spolu žili v míru... nebo aby aspoň nefoukali kouř sousedovi rovnou do ložnice.
