Fascinující historie formátu PGN: Jak vznikl nesmrtelný šachový jazyk
Historie formátu PGN (Portable Game Notation) je příběhem o tom, jak jednoduchost zvítězila nad složitými korporátními technologiemi. Dnes je to absolutní standard, bez kterého by moderní online šachy nemohly vůbec fungovat.
Éra digitálního chaosu před PGN
V 80. letech minulého století zažívaly počítačové šachy obrovský boom. Vznikaly první šachové databáze (např. rané verze ChessBase, NICBase nebo TascBase). Mělo to však obrovský háček: každá firma si vytvořila svůj vlastní, uzavřený kód pro ukládání partií.
Pokud jste si chtěli analýzu z jednoho programu přenést do druhého, soubor byl nečitelný a vy jste museli všechny tahy do nového programu přepisovat ručně klávesnicí. Komunita šachistů a programátorů nutně potřebovala jednotný jazyk.
Zrození PGN (1993–1994)
Řešení přinesl v roce 1993 americký počítačový vědec Steven J. Edwards. Rozhodl se ignorovat složité binární kódy a vsadil na radikální myšlenku: vytvořit formát založený na čistém textu (plain text), který dokáže přečíst jak člověk pouhým okem, tak jakýkoliv počítačový program.
Standard byl poprvé oficiálně publikován v roce 1994 a šířil se masivně přes tehdejší internetové diskuzní skupiny. Formát byl tak geniálně jednoduchý, že jej během několika let adoptovali všichni šachoví vývojáři. Díky tomu soubor PGN, který dnes vyexportujete, bez problému otevře i 30 let starý šachový program.
Jak PGN zobrazuje průběh partie?
Zápis jedné partie v PGN má přísnou, neměnnou strukturu rozdělenou na dvě hlavní části: Hlavičku a Tahy.
1. Hlavička (Metadata)
Na začátku souboru jsou v hranatých závorkách uvedeny informace o tom, kdo, kdy a kde partii hrál. Standard definuje tzv. „Sedm povinných tagů“, které musí mít každá správná partie:
[Event "Zápis o titul mistra světa"] [Site "Moskva, SSSR"] [Date "1985.11.09"] [Round "24"] [White "Kasparov, Garry"] [Black "Karpov, Anatoly"] [Result "1-0"]
2. Průběh hry (Tahy)
Po vynechání jednoho prázdného řádku následuje samotný průběh partie. PGN využívá standardní krátkou algebraickou notaci v angličtině (K=král, Q=dáma, R=věž, B=střelec, N=jezdec, pěšci nemají písmeno).
Počítač nečte pozice figurek jako takové, ale čte historii instrukcí. Začíná na základním postavení a provádí tahy jeden za druhým, čímž před vámi na obrazovce šachovnice „oživne“ celá hra:
1. e4 e5 2. Nf3 Nc6 3. Bb5 a6 4. Ba4 Nf6
3. Vrstvy komentářů a větvení
Aby bylo možné v PGN zaznamenat i hluboké analýzy, tvůrce přidal pravidla pro větvení:
- Kulaté závorky
( ): Značí vedlejší variantu (sideline). Počítač ví, že po dojetí závorky se má na šachovnici vrátit zpět k hlavní linii. - Složené závorky
{ }: Značí textovou poznámku člověka. Počítač tento text ignoruje a nezobrazuje ho jako tahy, ale jako komentář. - Glyfy (číselné kódy např.
$1):** Vyjadřují hodnocení tahů (např.$1je v překladu!,$2je?).
Díky této geniální architektuře se z PGN stal nesmrtelný formát. I když se šachové programy neustále modernizují, jejich společný základní jazyk zůstává už více než tři desetiletí stejný.

























